Pohled do soukromí kandidáta na europoslance

Před třemi měsíci jsem začal svou kampaň, která za dva měsíce (24.5) skončí. Přesně před čtyřmi měsíci si kromě vánočních dárků „ódéesáci“ z Prahy 6 otevřeli dopis, ve kterém jsem je žádal o podporu do voleb do Evropského parlamentu. Podporu jsem dostal a nyní se mohu ucházet o podporu každého z Vás ze 14. místa celostátní kandidátky ODS. Pokud mám být coby kandidát důvěryhodný, tak na sebe musím „prásknout“ co nejvíce. Začnu tím, že dávám veřejně k dispozici svůj dopis, kde jsem shrnul svou motivaci – proč do toho vůbec chci jít.

Bizon

Vážené dámy, milí pánové, moji šestkoví ódéesáci,

jsou různé druhy přání k Vánocům a roku 2014. Já doufám, že příběh a témata, která na následujících řádcích otevřu, Vás ve svátečním čase zaujmou a občerství.

Jmenuji se Jakub Stárek. Ve svých 31 letech jsem více, než jednu dekádu, spolu s Vámi jako člen ODS (MS Střešovice). K mému profesnímu kurikulu zmíním pouze to, že jsem druhým obdobím zastupitelem městské části a přesně 10 let zaměstnancem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (nyní ředitel odboru vzdělávací soustavy).

Cílem tohoto dopisu je fakticky zvednutí mé kandidatury na „europoslance“ v Praze 6, tak abych ji i Hlavní město Prahu mohl reprezentovat na celostátní kandidátce ODS. Rád bych se v příštích měsících ucházel o Váš hlas jak pro primárky, tak posléze i o podporu pro úspěšnou kandidaturu do Evropského parlamentu.

Pro vstup do politiky i pro moji dnešní kandidaturu existují dva klíčové motivy a důvody. Prvním je můj pocit, že nestačí problémy jenom vnímat a kritizovat, ale je nezbytné mít chuť, energii a zájem a k tomu i získat možnost je změnit. Druhým je mé rodinné zázemí, které mne formovalo hned od velmi útlého věku.

Vyrůstal jsem v rodině, kde slovo „svoboda“ nebylo prázdným pojmem, ale mělo svůj rozhodující obsah. Můj otec František Stárek „Čuňas“ za vydávání časopisu „VOKNO“ byl zbaven svobody na takřka čtyři roky.

Některé vzpomínky, tak jak to obecně se vzpomínkami bývá, vůbec nevybledly a neztratily na naléhavosti a významu ani dnes.

Osobně bych snad ze svých zážitků vybral ten, kdy mi v šesti letech do mého a bratrova pokoje přišla státní bezpečnost a prohledala a poničila při domovní prohlídce knížky a hračky. Toho dne odvezly věci z našeho domu dvě nákladní auta značky Avia.

Zřejmě právě ten pocit nespravedlnosti ze vstupu do mého pokoje a k mým hračkám u mne nastartoval pochopení toho, že svoboda je něco, co prostě není dáno a o co se musí každý den bojovat.

Tento příběh ústí v jeden z mých základních programových bodů pro dráhu europoslance a to, že Evropa včetně veškerého administrativního aparátu, nám má nabízet trvalý rozvoj našich svobod (např. pohyb osob a služeb na volném trhu, uznávání kvalifikací mezi státy, atd.), ale nikdy nesmí překročit práh našich domovů a vstupovat do našich každodenních rozhodnutí. Rozšiřující se tenata eurobyrokracie nesmí získat prostor pro to, aby diktovala, zda je možné na své vlastní zahradě zasadit námi vypěstovaná semínka či nikoliv. Od toho už není daleko, aby nám zakázala číst některé knihy, či nám vzala některé hračky, které pro nás nejsou vhodné (což už se mj. děje např. u herních prvků pro děti na hřištích). V průběhu mé kariéry ve státní správě jsem se setkal s více než malým množstvím absurdit z pera Evropské komise. Řada z nich v menší či větší míře se našich svobod dotýká. Ale především nám je omezují a berou.

To, že se problémy dají řešit, že se dají řešit pod hlavičkou ODS a dají se řešit úspěšně, jsem se naučil nedávno od ministra, který před dvěma lety stál před nejtěžší zkouškou. Uklidnit vody ministerstva po personální a věcné politice Věcí veřejných. Byl to úkol, o kterém se všichni domnívali, že je mimo možnosti jakéhokoliv ministra, byť by na to měl celé volební období. Přesto, že Petr Fiala jasně odmítl povýšení své osoby do role mesiáše, je zřejmé, že během několika málo měsíců získal na svou stranu úřad, odborníky, poslaneckou sněmovnu i českou společnost. Jsem rád, že jsem se od něj mohl na ministerstvu učit. Spolu s dalšími spoléháme, že v roli předsedy, kterým se věřím v lednu stane, bude inspirací a to nejen pro členskou základnu ODS, ale také pro voliče a sympatizanty.

Více než deset let strávených mezi Vámi mi dávají jistotu, že prostor pro pozitivní vývoj tu bezesporu je. Rád bych k němu osobně svou prací v pozici europoslance přispěl.

V příštích dnech a týdnech, které nás dělí od sestavení kandidátky do Evropského parlamentu, chci navštívit pokud možno všechna místní sdružení a požádat Vás o podporu a osobně se Vám představit.

Jak Vás, tak i další členy ODS a všechny, kteří budou ochotni si mé názory přečíst, okomentovat či podpořit, budu k dispozici na mém profilu na Facebooku a dalších sociálních sítích.

Pro ty, kteří by chtěli oslovit mne přímo, nabízím svůj email ([e-mail]) a možnost kdykoliv napsat.

Všem Vám přeji radostné Vánoce a pohodu, která se promítne i do celého příštího (a to nejen volebního) roku 2014.

Váš Jakub Stárek